Ve čtvrtek 29. prosince 2011 postoupila Samoa a
Tokelau na západ do budoucnosti přes Mezinárodní datovou hranici. Páteční datum 30. prosince se přeskočilo a místo
pátku byl další den prohlášen jako sobota 31. prosince 2011. Žádný pátek
prostě pro Samoa nebo Tokelau neexistoval.

K této změně došlo čistě z ekonomických důvodů. Samoa má úzké obchodní styky s Austrálií, Novým
Zélandem a Čínou. Být jeden den “pozadu” za svými nejbližšími sousedy ubírá z
každého pracovního týdne dva dny (pondělí
a pátek).

http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-16351377

Zatímco většina Samoanů vítá tuto změnu, přeskočení
jednoho datumu představuje vážnou výzvu pro křesťany, kteří věří, že se týden
opakuje bez přerušení již od doby stvoření a oni mají konat bohoslužbu v určitý
den týdne. Je-li důležité konat bohoslužbu v přesně stanovený den, pak vymazání
jednoho dne z kalendáře může mít vážné následky.

Faktem je, že Mezinárodní datová hranice je relativně
nedávným lidským vynálezem. Klikatí se dolů Pacifikem a během let se změnila
několikrát.

Mezinárodní datová hranice je pomyslná linie na Zeměkouli, která odděluje dva po sobě jdoucí
kalendářní dny. Datum na východní polokouli, nalevo od této linie, je vždy o
den popředu před datumem západní polokoule. Bylo to uznáno jako pohodlné řešení
a není vynuceno mezinárodním právem.

Bez Mezinárodní datové hranice by cestovatelé směrem
na západ zjistili, že když se vrátí domů, uběhlo o jeden den více, přestože
zachovávali přesný záznam dnů, kdy byli pryč. To se stalo Magellanově skupině
po prvním obeplutí Zeměkoule. Podobně by i člověk cestující na východ zjistil,
že uplynulo o jeden den méně, než si zaznamenával, tak jako se to stalo
Phileasi Foggovi v knize “Okolo světa za 80 dní” od Julese Verne. (“The
International Date Line”, United States Naval Observatory)

Gregoriánský kalendář, který se dnes na celém světě
používá, je solární kalendář s
nepřetržitým týdenním cyklem. U
solárního kalendáře se dny a roky vyměřují sluncem zatímco měsíce a týdny jsou
naprosto vymyšlené a nemají žádnou spojitost s nějakým pohybem v přírodě. A
proto je zapotřebí Mezinárodní datové hranice. Ta ustanovuje člověkem určený
počátek dne, aby sjednotila celý svět k jednomu Gregoriánskému datu.

A
tak se Mezinárodní datová hranice ukázala jako skutečný problém pro obyvatele
Samoa. Protože datum na Samoa se lišilo od okolních sousedů a tím došlo k
ekonomickým problémům, změnili umístění Mezinárodní datové hranice.

Mezinárodní
datová hranice je lidský pokus vyřešit člověkem vytvořený problém, který se
musí vyskytnout na Zeměkouli, když se používá nikdy nekončícího týdenního cyklu,
který není založen na pohybu Nebeských těles a rotaci Země.

Když
se však člověk rozhodne následovat Luni-solární kalendář Stvořitele, Yahuwah,
jakožto arbiter času, ustanovil Měsíc k tomu, aby vládl měsíčním a týdenní
cyklům pro jednotlivá místa. Yahuwah odbourává veškerou potřebu Mezinárodní
datové hranice a tím odstraňuje veškerou závislost na Gregoriánském kalendáři a
lidské technologii k upřesňování věcí. Člověk potřebuje jen Měsíc k tomu, aby
věděl, kdy začínají měsíce a týdny.

Všeobecně
se věří tomu, že neustálý cyklus týdnů, jak ho známe dnes, se k nám dostal bez
přerušení od doby Stvoření přes Noeho a jeho syny. Nepravdivost této domněnky
se projeví, když zvážíme různé vlny emigrace, ke kterým došlo po potopě. Když
Noeho potomci emigrovali z pohoří Ararat, někteří se vydali na východ, jiní na
západ.

Pokud
by se kmen Semitů zachovávajících sedmý den Sabat vydal na východ směrem k
vycházejícímu slunci, nakonec by po několika letech přišel do poloviny cesty
okolo zeměkoule. Jako světitelé Sabatu by si pečlivě udržovali časové záznamy. Dejme
tomu, že by užívali neustálý týdenní cyklus jako v dnešním době. Díky rotaci
Země a faktu, že se vydali směrem k
vycházejícímu slunci, byli by 12 hodin napřed
oproti počátečnímu místu v Araratu, jakmile by dosáhli opačné strany zeměkoule.

Dejme
tomu, že by i kmen Jáfetitů zachovávajících sedmý den Sabat vyšel z Araratu. Tento
kmen by ale šel směrem na západ
následujíc západ slunce. Jako světitelé Sabatu by pečlivě zaznamenávali čas. A
taky by pro náš příklad používali neustálý týdenní cyklus.

O
pár let později by taky dorazili na opačnou stranu zeměkoule, kde se již dostal
kmen Semitů pochodujících na východ, ale tento kmen Jáfetitů pochodující na
západ by byl o 12 hodin pozadu za
časem Araratu. Tyto dva kmeny, jeden přicházející z východu a druhý ze západu,
by zjistily, že je mezi nimi 24 hodin rozdíl.

Ne
proto, že by některá skupina špatně zaznamenávala čas, ale kvůli funkci rotace
Země dochází k tomu, že když jedna skupina putuje na východ za denním světlem, a druhá skupina
cestuje na západ zpět směrem k noci,
přijde na místo o den dříve.

Která
skupina má tedy pravdu? Odpověď zní: Kdyby obě skupiny používaly neustálého
týdenního cyklu, obě by měly pravdu, což
je však nemožné. A zde spočívá kořen problému. Tento hlavolam dokazuje, že
ideologie neustále se opakujících týdnů od doby Stvoření je naprosto špatná.

Když
se lidé množili a zabydlovali svět po staletí po potopě, vzali si s sebou
metodu měření času používanou Adamem a jeho potomky, která se dostala přes
potopu skrze Noeho a jeho syny.

Touto
metodou časomíry ustanovenou Yahuwahem při Stvoření byl Luni-solární kalendář. Narozdíl
od solárního Gregoriánského kalendáře, který používá jen slunce pro určování
času, dnů a let, Luni-solární kalendář používá Slunce i Měsíce pro určení času.

Tak
jako solární Gregoriánský kalendář, i Luni-solární kalendář používá Slunce k
určení dnů a let. Avšak narozdíl od
solárního kalendáře užívá Luni-solární kalendář Měsíce pro určení měsíců. Takto
je taky možné vždy určit sedmidenní týdny, protože týdenní cyklus se restartuje
s každým Novým Měsícem.

Výsledkem
je, že kdyby dva kmeny vyšly z Araratu, jeden na východ, druhý na západ, a
potkaly se za několik let na opačné straně zeměkoule, byly by oba 12 hodin
odlišně od času jejich výchozího bodu v Araratu, ale nebyl by nyní mezi nimi rozdíl 24 hodin.

Jak
by každý kmen postupoval, zachovával by záznam času pozorováním měsíce. A jak by se kmeny opět blížily k sobě na opačné straně
zeměkoule, jejich pozorování Měsíce by se taky stále více sjednocovalo a když
by se nakonec setkali, byly by opět na tom tak jako na počátku své cesty, stejný
den a stejné datum.

Zde
je krása a symetrie Nebeského systému časomíry. Při Stvoření Yahuwah ustanovil světla (množné číslo) na obloze, aby
určovala průběh času stejně jako dobu pro všechna náboženská setkávání.

“I
řekl …[Yahuwah]: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a
byla na znamení, k určování časů, dnů a let.” (Genesis 1,14)

Slovo
“časů” je přeloženo ze slova mo’ed. To
je slovo běžně užívané pro všechna náboženská setkávání. Ve skutečnosti všechny
svátky v Leviticus 23, kde prvním z těchto svátků je sedmý den Sabat, jsou také
nazývány mo’ed.

Když
Stvořitel oddělil den Sabat a požehnal a posvětil ho jako “Svatý čas”, vytvořil
taky systém, podle kterého mohou lidé určit průběh času a tím mohou vědět a
uctívat Yahuwaha Elohim, když nadejde Jeho Sabat. Bylo zapotřebí obojí, Slunce
i Měsíce, k vytvoření tohoto dokonalého systému časomíry.

Jako
kotvící bod pro měsíce a týdny určuje Měsíc čas přesně, bez ohledu na to, kde
se na Zemi nacházíš. Kdyby se tedy kmen Semitů vydal na východ a kmen Jáfetitů
na západ a pak se opět po několika letech sešli, sjednotili by se ve stejný
týdenní čas, protože základ jejich
určování týdnů je ukotven na obloze. Není založen na žádné instituci založené
člověkem.

Písmo
důrazně udává, že Měsíc byl stvořen, aby vyměřoval čas:

“Učinil
jsi Měsíc k určování času [mo ad’ aw], slunce ví, kdy zapadnout.” (Žalm 104,19)

Protože
moderní týdenní cyklus nemá žádné spojení s ničím v přírodě, vyvstávají
problémy, které neexistují v Luni-solárním kalendáři Stvoření, konkrétně
potřeba pro nějakou libovolnou Mezinárodní datovou hranici. Neustálý týdenní
cyklus neukotven k ničemu v přírodě je lidským výtvorem. Mezinárodní datová
hranice je jen lidským řešením na problém vytvořený člověkem.

Na
podvodném pohanském, papežském kalendáři jsou měsíce libovolně stanovené a
datumy mají umělý počáteční bod na Mezinárodní datové hranici; taktéž libovolně
stanovené a pohybovatelné. Jen u Biblického kalendáře jsou měsíce a datumy pevně
ukotveny ke světlům na obloze, která byla Yahuwahem stvořena právě proto, aby
určovala čas.

Yahuwahův
kalendář, užívající součinnosti slunce i měsíce pro určení průběhu dní, týdnů,
měsíců a let, bude navždy platit. Je nedílnou součástí samotné struktury oblohy.
Každý člověk na Zemi to může vidět a používat k přesnému určení časů a Svatých
dnů.

“Jako
Měsíc bude pevně stát navěky, a svědek v oblacích je spolehlivý.” (Žalm 89,38)

Který
kalendář si zvolíš k určení dne bohoslužby – lidský nebo Yahuwahův?

Klikni zde a podívej
se na video!